„Změnila jsem svůj koníček na profesi“, říká profesionální chůva

Vydáno 2.10.2016 Rozhovory Pavla Jelínková

O profesi a jejích peripetiích i kladech jsem si povídala s profesionální chůvou, paní Šárkou Dvořákovou z Prahy.

Jak dlouho se věnujete práci s dětmi?

Práci s dětmi se věnuji již více než 15 let. Hlídat děti jsem začínala už jako studentka střední školy. Řadu let jsem také jezdila jako oddílová vedoucí na dětské letní tábory a pracovala jsem i jako aupair u rodiny se třemi dětmi v zahraničí. Nápad změnit koníček na profesi ale přišel až během mé mateřské dovolené, kdy jsem si v oboru péče o děti postupně doplnila vzdělání a začala pracovat nejprve jako chůva pro hlídací agentury a soukromé jesle a následně jsem si pak v tomto oboru otevřela i vlastní živnost.

Reklama

Co vás ponouklo stát se profesionální chůvou?

Během své mateřské dovolené jsem pocítila potřebu změnit svou profesní dráhu. Práce v administrativě, které jsem se před odchodem na mateřskou věnovala, mne příliš nenaplňovala a také jsem věděla, že skloubit osmi a vícehodinový pracovní den v kanceláři s péčí o dcerku, se zavírací dobou školky, později družiny atd. bude v situaci, kdy i manžel je hodně pracovně vytížený a možnost pomoci v širší rodině není, velmi obtížné. Nějakou dobu jsem se rozhlížela po zkrácených nebo flexi úvazcích a zjistila jsem, že právě práce v oboru služeb pro rodinu a domácnost by pro mne mohla být možností.

S čím vším jste se potýkala, než se vaše činnost rozběhla?

Rozhodla jsem se jít tou nejjednodušší cestou, tedy poskytovat služby pouze v domácnosti klientů. Pokud bych chtěla o děti pečovat ve vlastních prostorách, bylo by to mnohem složitější. V mém případě ale stačilo absolvovat příslušnou rekvalifikaci, vyřídit si živnostenské oprávnění a pojištění profesní odpovědnosti a mohla jsem začít. Nejtěžším tak zůstává nalezení vhodného klienta. Živnost je mým hlavním zdrojem příjmu, musím proto hradit povinné odvody v plné výši i v době, kdy mám malý nebo žádný příjem. Minimálně jeden stabilní a dlouhodobý klient je tedy nutností. Děti ale rychle rostou a rodiny nepotřebují chůvu věčně, většinou jsem v jedné rodině maximálně dva roky. S hledáním nového „hlavního“ klienta se tedy potýkám opakovaně, a pokud se mi nepodaří plynule přejít z jedné rodiny do druhé, řeším výpadky příjmu a někdy jsem nucena živnost i dočasně přerušit.

Tato práce asi není úplně pro každého?

Určitě není pro každého. Je to práce psychicky ale i fyzicky náročná, s obrovskou zodpovědností. Musí ji dělat člověk, který děti miluje a čas strávený s nimi jej opravdu baví. Je to práce, kterou je nutné dělat poctivě a s láskou, nelze se jí věnovat jen pro zdroj příjmu.

A co by dle vás měla profesionální chůva mít za vlastnosti?

Profesionální chůva musí být zodpovědná, spolehlivá, vlídná, velmi velmi trpělivá, s velkou dávkou empatie vůči dětem. Musí být ochotná plně respektovat rodiče dítěte a jejich požadavky, musí být vůči rodině diskrétní a taktní.

Jakou kvalifikaci potřebujete jako profesionálka v oboru?

Vzhledem k tomu, že pracuji s nejmenšími dětmi, musím mít odbornou způsobilost pro péči o děti do tří let věku a k poskytování služeb potřebuji vázanou živnost „Péče o dítě do tří let v denním režimu“. Odbornou způsobilost jsem získala absolvováním rekvalifikačního kurzu pro chůvy – jednalo se o akreditovaný kurz v rozsahu 153 vyučovacích hodin. Součástí kurzu byla povinnost projít vstupním psychologickým testem a praxí v jeslích pod dohledem psychologa a pedagoga, kurz byl zakončen zkouškou před komisí. Pokud bych pečovala jen o děti starší tří let, stačila by mi živnost volná „Služby pro rodinu a domácnost“ ke které není žádná kvalifikace potřeba. Nicméně získáním odbornosti nebo příslušného živnostenského oprávnění dle zákona to nekončí, profesionální chůva se musí v oboru vzdělávat soustavně a držet krok s novými trendy ve výchově dětí. Stále více rodičů totiž má na chůvy přesně vymezené požadavky a žádají např. výhradně chůvu, která má absolvované kurzy montessori pedagogiky nebo která se orientuje ve výchově a stylu „Respektovat a být respektován“ či „Výchova nevýchovou“ atd.

S jakou věkovou kategorií dětí nejvíce pracujete?

Nejvíce pracuji s dětmi ve věku od cca šesti měsíců do dvou-tří let. Je to dáno tím, že časově se potkávám hlavně s rodinami s úplně nejmenšími dětmi, ve kterých rodiče potřebují zajistit péči od ranních hodin, ale ještě nechtějí využívat školku či jiné kolektivní zařízení. V rámci péče o dítě do tří let často pečuji i o starší sourozence (většinou předškolního věku), ale jen po část dne, protože dopoledne bývají starší děti ve školce nebo jen v některé dny (nemoci, prázdniny), nejvíce času tedy trávím s těmi nejmenšími.

Čas s dětmi trávíte aktivně, které z činnosti vesměs převažují?

Při plánování aktivit se vždy řídím přáním rodičů, věkem dětí a jejich zájmy. Mne osobně nejvíce baví tvoření s dětmi, ráda vymýšlím výtvarné projekty, vyhledávám si inspiraci na internetu a následně zkouším s dětmi nápady realizovat. Pokud tedy nemám na starost dítě, které by mělo vůči výtvarným a rukodělným činnostem vyloženě odpor, zařazuji výtvarné a tvořivé aktivity hodně často a to i u dětí pod jeden rok. Se všemi dětmi také trávím hodně času venku, další velmi častou činností je tedy pobyt na hřišti a pískovišti a vše co s tím souvisí (hlavně hloubení tunelů a plácání báboviček). Protože většina dětí miluje zvířátka, tak jsou časté i výlety do ZOO, na farmy nebo alespoň k rybníku či řece na krmení kachniček. Rodiče pak mají často zájem o to, abych s dětmi navštěvovala různé kurzy pro rodiče a děti, herničky, rodinná centra nebo například solnou jeskyni.

Kdo vše vaše služby nejvíce využívá?

Nejvíce mé služby využívají rodiny, ve kterých se maminky vrací brzy do práce nebo využívají mateřskou dovolenou k doplnění vzdělání a studiu a s ohledem na nízký věk dítěte ještě nechtějí využívat školku. Obvykle jde o rodiny s jedním až dvěma dětmi, kde oba rodiče mají vyšší pracovní pozice a rozjeté kariéry, kterým se chtějí alespoň částečně věnovat i v době, kdy jsou děti ještě velmi malé.

Jak to vlastně funguje, když má někdo zájem o hlídání dítěte vámi?

Rodiny mne nejčastěji kontaktují na osobní doporučení předchozího klienta, případně najdou mé webové nebo facebookové stránky a pokud se jim líbí, osloví mne s nabídkou. Prvotní kontakt je většinou písemný přes email nebo kontaktní formulář na mém webu. Pokud jsem nabídce schopna časově vyhovět, zasílám nejprve potenciálnímu klientovi svoje CV se seznamem praxe a kontaktů na rodiny a instituce, ve kterých jsem již s dětmi pracovala a dále veškerá svá osvědčení a certifikáty z absolvovaných kurzů, takže klient má možnost si všechny informace předem prověřit. Pokud jeho zájem trvá, domlouváme se na nezávazné osobní schůzce, kde detailně probereme požadavky a představy rodiny o budoucí možné spolupráci. Následně se setkávám i s dětmi a společně s rodiči si vyzkoušíme, jak na mne budou reagovat. Pokud je všechno v pořádku, domlouváme si s rodinou několik kratších „zkušebních“ hlídání, a pokud se pak rodina rozhodne pro pravidelnou spolupráci, podepisujeme „Smlouvu o péči o dítě“ včetně podrobné pracovní náplně.

A jak je to s úhradou služby?

Platba za služby probíhá v případě pravidelné dlouhodobé spolupráce fakturací jednou měsíčně. V případě úhrady za poskytnutí jednorázové nepravidelné služby vybírám platbu v hotovosti na místě po skončení hlídání oproti pokladnímu dokladu. Do budoucna budu ale fakturaci využívat pro všechny typy služeb, protože po zavedení povinnosti EET bych byla nucena si pořizovat elektronickou pokladnu, což se při mém mikropodnikání nevyplatí.

A co převažuje – stálí klienti, kteří vás opakovaně oslovují, nebo se zájem o hlídání hodně obměňuje?

Převažují stálí klienti, obvykle pracuji pro jednu až dvě rodiny v pravidelných dnech a časech tak, abych měla pokrytý celý pracovní týden. U rodiny zůstávám do té doby, dokud je moje péče pravidelně potřeba, obvykle do doby než i nejmladší dítě nastoupí do školky. Pak přijímám nabídky nových rodin. Klienti se mi tedy obměňují asi tak po roce až dvou.

Je složité skloubit svoji práci profesionální chůvy s péčí o rodinu a dcerku?

Není to složité a právě to bylo jedním z důvodů, proč jsem se pro tuto cestu rozhodla. Jako chůva „na volné noze“ si sama vybírám zakázky tak, aby to bylo časově skloubitelné s péčí o rodinu. Pracuji v době, kdy je dcerka ve škole a družině, tedy od ranních do brzkých odpoledních hodin. Občas pracuji i o víkendech nebo po večerech, ale vždy si nechávám volná odpoledne a podvečery tak, abych zvládla vyzvednutí z družiny, domácí úkoly nebo nějaké společné aktivity atd. Nabídky, které s tímto mým časovým rozvrhem neladí jednoduše odmítám. Hodně rodin, pro které pracuji, je vstřícných a umožňují mi občas (ve dnech prázdnin nebo ředitelského volna) si dcerku přivést k nim, což mi skloubení pracovního a rodinného života také velmi usnadňuje. Navíc je to jedna z mála profesí, kde nevadí, že jsem s dcerou byla doma déle než dva roky – naopak se mi mateřská dovolená započítává jako praxe a pro klienty je to, že mám vlastní dítě spíše plus. Na druhou stranu to má samozřejmě i své nevýhody. Příjem není stabilní, nemám nárok na placenou dovolenou, na OČR atd., ale beru to jako daň za to, že si mohu určovat pracovní dobu sama podle potřeb své rodiny.

Šárka Dvořáková je vdaná, 37 let, má 8 letou dcerku a žije v Praze. Jako profesionální chůva funguje 6 let, když praxi s dětmi má více než 15 let. Práce s dětmi je jí koníčkem dlouhá léta. Za tu dobu prošla rolí oddílové vedoucí dětských táborů, ročním fungováním au pair v Anglii, prací v dětských koutcích, soukromých jeslích a rodinném centru. Je kvalifikovanou chůvou pro děti od 0+ s vázanou živností „Péče o dítě do tří let v denním režimu“, kterou vykonává převážně pro oblast Praha 8 a okolí.

Zdroj foto: archív Šárky Dvořákové

Tagy: hlídání dětí, profesionální chůva, rekvalifikace, živnost