Děti můžete vzdělávat i doma. Je třeba si ale všechno předem promyslet

Vydáno 3.1.2013 Péče o děti Lucie Černá

Institut domácího vzdělávání není u nás pojmem zcela neznámým, ale je stále obestřen jistými předsudky a obavami. Jako všechno, i tento způsob výuky má svá pro i proti. Pokud už se ale pro vzdělávání svých ratolestí v jejich domácním prostředí rozhodnete, vězte, že v tom nezůstanete sami – oporou vám budou četná sdružení a často i samotné školy.

Domácí výuka má již dlouhou tradici a obvyklá je v mnoha zemích světa od Spojených států po Japonsko. Své uplatnění nachází i v Evropě, i když v jedné z nejvyspělejších zemí, Německu, bylo ve 30. letech naopak zrušeno.

Co je domácí vzdělávání

Domácí výuka je určena především pro mladší školáky, zpravidla – jako je tomu i u nás – na úrovni prvního stupně základní školy. V některých zemích však může tato výuka pokračovat i později.
V České republice byl tento typ výuky poprvé výrazněji zaveden do praxe v roce 1998, i když tehdy se stále ještě nejednalo o jeho uzákonění. Povoleno bylo pouze v režimu „experimentu“, řízeném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a kontrolovaném Výzkumným ústavem pedagogickým.
Do zákonné praxe se domácí vzdělávání dostalo poprvé 1. ledna 2005, kdy začalo být uznáváno jako jedna z podob individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy. Stalo se tak plnohodnotnou paralelou povinné školní docházky. Vzdělávání žáků druhého stupně v domácím prostředí zůstává zatím ve fázi testování.

Nezůstanete v tom sami

Pokud už se rozhodnete pro výuku svého dítěte či dětí u vás doma, je třeba si předem zjistit všechny náležitosti.

Látku prvního stupně základní školy můžete svého potomka naučit i vy sami

Oporou všem rodinám s domácím vzděláváním, ale i pro zainteresované odborníky, je Asociace pro domácí vzdělávání, kde jsou tyto rodiny i odborníci sdruženi. Mimoto existuje celá řada místních svépomocných spolků a sdružení, která se domácím vzděláváním zabývají. Rodičům-domácím učitelům je pak také k dispozici hned několik komunit a diskuzních fór na internetu, kde se mohou poradit nebo inspirovat.
Rodičům s výukou navíc pomáhají i samotné školy, jejichž zaměstnanci jim zpravidla asistují u tvorby učebních plánů učiva či výběru vhodných učebnic. Domácí škola však zároveň neznamená, že žáci musejí zůstat od svých tříd zcela „odříznuti“ – mohou se účastnit třídních i školních akcí, jako jsou výlety, besídky aj.

Proč se rodiče rozhodují pro domácí výuku?

Důvodů, proč se někteří rodiče rozhodnou pro vzdělávání svého potomka doma, bývá celá řada a závisejí na konkrétních okolnostech. Mezi nejčastější pohnutky patří handicap dítěte či jiné zdravotní důvody, jeho nedostatečná schopnost soustředění, nespokojenost rodičů s výukou na škole, kam bylo dítě přihlášeno, či systémem školství obecně, časově i finančně náročné dojíždění do školy, důraz na rodinné vazby atp.

Pro i proti

Za jednu z největších výhod domácí školy se považuje výuka v domácím, a tedy přirozeném prostředí, a dále možnost přizpůsobení tempa, pedagogického přístupu i objemu vyučované látky potřebám samotného žáka. Navíc díky osobnímu přístupu se „učitel" nemusí zdržovat u látky, která dítěti jde, a naopak se lze pozastavit tam, kde rodič pozná, že se dítě-žák potýká s problémy. Na takový individuální přístup v klasických školních třídách mnohdy nezbývá mnoho prostoru.
Oponenti však tvrdí, že dítě je tak připravováno o cennou socializaci s vrstevníky, ale i žáky jiného věku, a také může být připraveno o pojem řádné autority a určitého řádu. Tyto námitky však zatím ještě nebyly potvrzeny. Rodičům se navíc doporučuje, aby, pokud se rozhodnou pro domácí výuku, dítěti zajistili možnost účastnit se různých společenských akcí, jako jsou kroužky, sportovní kurzy, účast na kulturních akcích apod. Mezi další diskutovaná témata pak patří eventualita nedostatečného pedagogického či znalostního základu rodiče, jeho didaktických schopností apod.

Co je dobré si rozmyslet předem, pokud se rozhodnete pro domácí výuku:

• zvažte, zda výuku zvládnete, a to nejen z hlediska času (je třeba započítat i čas „navíc“, neboť je nutná neustálá příprava nebo kontrolování „testů“), financí či prostorového uspořádání a vybavení „učebny“, ale i z hlediska vašich osobních kompetencí (k výuce je třeba dostatek trpělivosti, důslednosti, motivace, sebekázně apod.) a ochoty se vzdělávat, osvěžovat již zapomenuté a učit se novým věcem; ideální je zkusit si domácí školu „nanečisto“ a zjistit tak mezery, úskalí, ale i přednosti, jaké může takováto forma výuky mít;
• zohledněte také dispozice vašeho dítěte: zda se pro alternativní výuku hodí, zda je schopno vnímat vaši autoritu a přijmout vás nikoli jako rodiče, ale i jako učitele, a také zda s domácí školou bude vůbec souhlasit;
• myslete i na ostatní členy domácnosti.

Jak domácí výuku definuje zákon

Domácí škola spadá pod § 41 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon), kde je blíže definováno tzv. individuální vzdělávání.

Stáhněte si:

• 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

Povolení k individuální výuce
Individuální výuku povoluje ředitel školy, kam byl žák předtím přijat k plnění povinné školní docházky. K tomu je třeba písemné žádosti jeho zákonného zástupce žáka, v níž musí být obsaženo kromě osobních údajů o žákovi také období, během něhož má být žák vzděláván individuálně. Chybět pak nesmí ani důvody pro individuální vzdělávání žáka. Zákonný zástupce dále musí ve své žádosti popsat, jak bude prostorově i materiálně, resp. technicky zabezpečeno individuální vzdělávání žáka, a jaké budou využívány učebnice a učebních texty, které budou ve výuce užívány. Chybět pak nesmějí ani doklady osvědčující potřebné vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat (musí mít přinejmenším střední vzdělání s maturitní zkouškou), a další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka. V neposlední řadě musí být přiloženo i vyjádření školského poradenského zařízení (například z pedagogicko-psychologické poradny speciálně pedagogického centra), které by mělo ve svém posudku zmínit i „specifické vzdělávací potřeby“ dítěte (například poruchy učení nebo naopak výjimečné nadání, problémy v sociální oblasti atp.).
Pokud některá z podmínek, které vedly k vydání povolení k domácí výuce, během této výuky pomine nebo je porušena, ředitel školy dle zákona své povolení zruší.

Prověření znalostí žáka
K tomu, aby mohlo být domácí vyučování oficiálně uznáno, je třeba, aby každé pololetí složil zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. Neuspěje-li na konci druhého pololetí, ředitel školy povolení k individuální výuce tohoto žáka zruší.

Výdaje na domácí výuku
Náklady spojené s domácím vyučováním hradí zákonný zástupce žáka; výjimku tvoří pouze učebnice a základní školní potřeby podle § 27 odst. 3 a 6, speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky podle § 16 odst. 7 a výdaje určené na činnost školy, do níž byl žák přijat.
Výuka by měla probíhat ve shodě se standardy základního vzdělávání (přesněji v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, potažmo se Školním vzdělávacím programem školy, na níž je dítě zapsané). Tato část by neměla být podceňována zejména s ohledem na již zmíněné dvojí přezkušování žáka během roku přímo na půdě školy. Každé pololetní hodnocení tohoto zkoušení bývá pak zpravidla vypracováno slovně, často ve spolupráci se samotnými rodiči.

Stáhněte si:

• Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání (komentář k § 41 školského zákona)

Foto: Stock.XCHNG

Tagy: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, péče o děti