Domácí péče o seniora nemocného demencí
Vydáno 5.6.2013 
Péče o seniory
Pavla Jelínková
Demence je zákeřná nemoc, která komplikuje životy především osobám
důchodového věku. Víte však, co všechno obnáší? Co ji způsobuje a jak
se projevuje? Dobrá znalost jejích podnětů i důsledků totiž může
pomoci nalézt způsob, jak se správně a vhodně o nemocného demencí
starat.
Jen v zemích Evropské unie je demencí postiženo na 5 milionů lidí a toto číslo není konečné, protože počet onemocnění s věkem populace strmě stoupá. Sedmdesátníků nemocných demencí jsou zhruba 3 procenta, u osmdesátníků je to již 13 procent a lidé nad 90 let onemocní z více než 34 procent. A právě kvůli stále vyššímu podílu seniorů a stoupajícímu věku, kterého se lidé dožívají, existuje předpoklad, že postižených osob bude stále přibývat.
Co je demence
Je to těžké onemocnění mozku, jehož příčina je v degenerativních změnách mozkové tkáně nebo v jejím nedostatečném prokrvování. Projevuje se nejvíce ve třech formách:
- Alzheimerova choroba, kterou způsobují degenerativní změny mozkové tkáně, což je odumírání a zánik nervových buněk
- vaskulární demence, jejíž příčinou je nedostatečné prokrvování mozku a s ním spojený pokles výkonu mozku
- sekundární demence, která má svůj původ mimo onemocnění mozku, spíše v ostatních fyzických onemocněních (např. poruchy látkové výměny, chronické otravy, infekční choroby atp.).
Stadia demence
Všeobecně se rozlišují tři stadia, přičemž v tom počátečním jsou příznaky velmi proměnlivé a je obtížné je rozpoznat. Často jsou přisuzovány zapomnětlivosti stáří, což dost ztěžuje včasnou diagnózu i léčbu. Rysy jednotlivých fází lze popsat následovně:
- lehká demence – obtížné dorozumívání, zapomínání, podezíravost, vztahovačnost, popírání problémů a poruchy paměti, dezorientace v čase, bloudění na známých místech, obtížné rozhodování a bezradnost, známky deprese, úzkosti i agresivity, změna osobnosti (sobeckost a egocentričnost)
- střední demence – poruchy soudnosti, nekritičnost, prohlubování změn osobnosti, neschopnost vykonávat běžné aktivity, jako je vaření a nakupování, nesamostatnost při osobní hygieně a oblékání, obtížná komunikace, bloudění, poruchy chování, halucinace, podezírání a stavy zmatenosti
- těžká demence – poruchy příjmu potravy, nerozpoznávání blízkých osob, nechápání okolního aktuálního dění, ztráta schopnosti souvislé řeči, stavy zmatenosti, obtížná chůze, poruchy vylučování, ztráta soběstačnosti, tělesné i duševní chátrání, hubnutí.
Hlavní příčiny nemoci
Hlavním rizikovým faktorem demence je vysoký věk, kterému však nelze předejít. Dále to jsou kardiovaskulární příčiny, jako např. vysoký tlak, ledvinová onemocnění a cukrovka, ale i defekty cévního systému anebo mechanismu, který obstarává transport glukózy v mozku.
Zjištění demence
Dosavadní léčebné metody nabízejí málo možností průběh nemoci
pozitivně ovlivnit. I proto má největší váhu prevence,
tzn. předcházení demenci, kam patří redukce a vylučování rizikových
faktorů. Proto je velmi dobré při domácí péči o seniora pravidelně
kontrolovat jeho hmotnost, srdce, cévy a duševní schopnosti.
Důležitou součástí diagnostiky je anamnéza, tedy údaje
získané od blízkých a rodiny seniora. Samotný nemocný si totiž výpadky
své paměti často ani neuvědomuje. Vyšetření krve a další kontroly za
pomoci počítačové tomografie, elektroencefalografie nebo magnetické
rezonance, to vše také dává velkou možnost demenci rozlišit.
Jak pečovat o seniora s demencí?
Samotná péče by se měla přizpůsobit změněnému vnímání světa nemocného – tomu se říká validace. Z ní odvozený způsob péče znamená, že pečovatelé akceptují projevy, jednání i způsob nazírání světa nemocného demencí.
- Pečující uznají jeho pohled na svět, nevystavují ho konfrontacím s běžnou realitou ani jej nekritizují či neopravují.
- Nemocného a jeho svět berou vážně a ten se cítí být jimi akceptován a vážen.
- Validace vychází z toho, že pocity nemocného jsou přiměřené jeho vnímání i zažívání světa, tudíž v jeho rámci i logické.
- Nejdůležitější při kontaktu s člověkem postiženým demencí je trpělivost. Netrpělivost pečovatele vzbuzuje u nemocného negativní pocity s následnou úzkostí.
- Pečující si musí stále uvědomovat omezenou schopnost seniora si něco zapamatovat a jen omezenou možnost se něco naučit. Většinu toho, co nemocnému řekne, on během několika minut zapomene, a proto se s ním není možno domluvit.
- Domácí i jiné prostředí by se mělo přizpůsobit nemocnému. V jeho obydlí a místnostech by se mělo rozestavět několik důvěrně známých předmětů, které jej po celý život doprovázely.
- Důležité je i dobré osvětlení, protože stíny mohou být zdrojem strachu, úzkosti a nejistoty.
- U nemocného demencí ubývá i schopnost prostorového vidění, proto mohou být časem překážkou barevné změny a přechody na podlaze, koberci. Je tedy dobré je barevně sladit.
- Komunikace by měla probíhat v jednoduchých větách s jednou informací. Mluvit je nutné jednoduše, v jasných a krátkých větách.
- Dorozumívání hodně ulehčí, když si pečující zapamatuje obraty a pojmy, kterým nemocný již jednou rozuměl, a používá je stále.
- Hádce s dementním člověkem je nutno se vyhnout, byť je jednoznačně v neprávu. Tuto stránku chování způsobuje zmatenost a snižující se orientace v reálném světě.
- Velmi zásadní je mít na paměti, že dementní lidé žijí jen v právě probíhající přítomnosti a budoucnost pro ně neexistuje.
V 90 procentech případů se o nemocné stará jejich rodina, z toho 80 procent žen. Péče o takto nemocného seniora je nejen velkou fyzickou, ale i značnou duševní zátěží. Ulehčením mohou být rozhovory s profesionály, např. psychologem či psychiatrem, setkávání s podobnými osobami (například pečovateli), předávání si zkušeností anebo využití sociálních služeb ve formě odlehčovací péče – terénní i pobytové.
Zdroj foto: www.flickr.com
Tagy: péče o seniory