„Montessori principy v péči o seniory“ je užitečnou příručkou pro pečovatele

Vydáno 4.4.2017 Péče o seniory Veronika Kotková

Slova „Montessori principy“ jsou dnes asi mnohým lidem známá. Většině se nejdříve vybaví spojitost s výchovou dětí. Slyšeli jste ale o užití těchto principů v péči o seniory?

I my jsme na portále nedávno informovali o Montessori pedagogice a její autorce Marii Montessori, lékařce a pedagožce italského původu. V následujícím článku se zaměříme na využití těchto principů v péči o seniory. Shrneme obsah velmi užitečné příručky pro rodinné i profesionální pečovatele Montessori principy v péči o seniory zpracované Kateřinou Pinkasovou, jejíž přečtení by mohlo pomoci mnohým pečujícím. Naleznete ji zde.

K čemu jsou Montessori principy v péči o seniory?

Montessori postupy v péči o děti mají dětem umožnit, aby byly co nejméně závislé na ostatních, měly vysoké sebehodnocení, zastávaly smysluplné místo v komunitě a byly jí prospěšnými a měly šanci na příznivou budoucnost. Prvním člověkem, který si všiml faktu, že tyto jevy jsou potřebné i u seniorů, byl americký psychiatr Cameron Camp. Díky němu se péče o seniory rozšířila o novou perspektivu.

Camp při svém výzkumu zjistil, že pokud pečovatelé zaujmou jiný přístup vůči pacientům s demencí, jsou schopní postup nemoci výrazně zmírnit. Došel k závěru, že kognitivní (poznávací) a motorické funkce postiženého je možné nejen udržet na stejné úrovni, ale dokonce je i vylepšit.

Co zajímavého se v příručce dočteme?

V příručce se zdůrazňuje, že je důležité, aby před samotnou péčí o druhého připravil pečovatel i sám sebe. Postup, jak toho docílit, popisuje lektorka montessoriovského přístupu Michaela Pokorná.

Tak jako u mnoha jiných životních situací, důležitou roli hraje především komunikace. Jestliže chceme, aby dorozumívání s člověkem postiženým demencí bylo efektivní, musíme se určitým způsobem přizpůsobit. Při komunikaci je pak klíčový způsob sdělení, který získává důležitější postavení než jeho obsah. Příručka uvádí několik zásadních pravidel týkajících se výběru toho, co postiženému říkat, a především jakým stylem to říkat. Uvádí také, čeho je potřeba se vyvarovat, což je například hovoření s nemocným jako s dítětem.

Neméně důležitou úlohu podle publikace zastává i prostředí. „Připravenému prostředí“ věnovala značnou pozornost už Marie Montessori. Základním požadavkem je uzpůsobení prostředí tomu, aby rozvíjelo přirozenou touhu po poznání dítěte, popřípadě seniora. Aktivity, které v prostředí vykonávají, poté vedou k tomu, že sami velice individuálně rozvíjí vlastní dovednosti, samostatnost, sebedůvěru a schopnost spolupráce. Měli bychom se řídit principem „Pomoz mi, abych to dokázal sám“, například rozmisťovat předměty v prostředí tak, aby toho senior zvládl co nejvíce bez naší asistence.

Stěžejním bodem pedagogiky Marie Montessori je rozdělení metodiky práce do několika oblastí. Při adaptování této metodiky pro seniory je důležité zaměřit se na individuální potřeby a schopnosti konkrétního člověka, který zažívá sestup kognitivních funkcí. Výběr a nabízení aktivit je třeba důkladně promyslet. Jejich vhodnost lze lehce ověřit několika kontrolními otázkami uvedenými v publikaci, například: Je aktivita adekvátní věku a schopnostem seniora? Byla aktivita dostatečně předvedena, krok za krokem? Následuje popis jednotlivých aktivit, které můžeme sami vyzkoušet, popřípadě je použít jako šablonu k vymýšlení vlastních. Velmi důležitá je naše flexibilita, což znamená, že pokud aktivita není vyhovující, upravíme její složitost, nebo ji vyměníme za jinou.

Zdroj foto: pixabay.com

Tagy: demence, montessori, péče o seniory, pečovatel, příručka