Osobní asistence není jen pomoc druhému, je to i zákonem definovaná služba
Vydáno 30.1.2013 Pomoc v domácnosti Lucie Černá
Když se řekne osobní asistence, nejedná se jen o pomoc směřovanou od jednoho člověka k druhému. Jde také o zákonem uznaný institut pomoci, která by měl být za určitých podmínek dostupná každému člověku se zdravotním postižením či jiným omezením. Přesto přese všechno o ní stále ještě ne všichni, jichž se týká, vědí.
Termín osobní asistence se objevuje v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, případně pak i ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) č. 505/2006 Sb.
Stáhněte si:
- zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (pdf)
- vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (pdf)
Zákon o sociálních službách řadí osobní asistenci mezi
služby sociální péče, které „napomáhají osobám
zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim
v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a
v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné
prostředí a zacházení“.
V § 39 tohoto zákona je pak osobní asistence blíže definována, a to jako
„terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou
soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního
postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se
poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob
a při činnostech, které osoba potřebuje.“
Osobní asistence vs. pečovatelská služba
Osobní asistence však není pečovatelskou službou. Pečovatelská služba je totiž poskytována v předem vymezeném čase, kdy si klient smluvně objedná vykonávání určitých úkonů péče o vlastní osobu a domácnost, nákupy apod. V případě osobní asistence se jedná o službu, jež není časově nijak omezena a asistent klientovi pomáhá s tím, co si obě strany předem vzájemně ujednají.
Jaké činnosti lze v rámci osobní asistence využívat
V rámci osobní asistence lze ze zákona provádět tyto činnosti:
a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b) pomoc při osobní hygieně,
c) pomoc při zajištění stravy,
d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,
e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání
osobních záležitostí.
Jednotlivé body pak blíže definuje již zmíněná vyhláška MPSV, a to v § 5:
- pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:
- pomoc a podpora při podávání jídla a pití,
- pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek,
- pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru,
- pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík,
- pomoc při osobní hygieně:
- pomoc při úkonech osobní hygieny,
- pomoc při použití WC,
- pomoc při zajištění stravy:
- pomoc při přípravě jídla a pití,
- pomoc při zajištění chodu domácnosti:
- pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí,
- nákupy a běžné pochůzky,
- výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:
- pomoc a podpora rodině v péči o dítě,
- pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,
- pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,
- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
- doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět,
- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
- pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,
- pomoc při vyřizování běžných záležitostí.
Osobní asistence a její financování
Osobní asistence se provádí za úplatu. K její výši pak ministerská
vyhláška přímo říká, že „maximální výše úhrady za
poskytování osobní asistence činí 120 Kč za hodinu, podle skutečně
spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů; pokud poskytování
služby, včetně času nezbytného k zajištění úkonů, netrvá celou
hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.“
Pokud klient splňuje podmínky dané zákonem, lze osobní asistenci hradit
z příspěvku na péči, o nějž je nutné žádat na sociálním odboru
příslušné městské části nebo obecního úřadu.
Kdo může osobní asistenci přijímat
Na služby osobní asistence má prakticky každý občan
s postižením nebo určitým omezením, který však není zcela
odkázán na druhé a pomoc nepřijímá pasivně. Důležitá
je zde jeho snaha na sobě pracovat, učit se novým věcem a spolupracovat
s asistentem. Asistent by v tomto vztahu měl být rovnocenným partnerem,
nikoli podřízeným pracovníkem – jeho hlavním posláním je zejména
vyvážit handicap klienta a pomoci mu jej překonat.
Asistenta si klient může, pokud to stávající nabídka a možnosti dovolí,
sám (případně za pomoci nejbližších či poskytující organizace)
vybrat.
Kdo se může stát osobním asistentem
Jako osobní asistent může působit každý zdravotně způsobilý a
bezúhonný člověk starší 18 let, který má
dokončené základní vzdělání, ale měl by zároveň být
ochotný si jej dále rozšiřovat. Velkou roli hrají i jeho fyzické
a psychické předpoklady pro výkon úkonů v oblasti sociální
péče. Někteří poskytovatelé služeb osobní asistence provádějí
u uchazečů různé testy, aby si ověřili jejich kvality a
dispozice.
Osobní asistenci lze vykonávat dobrovolně, ale ještě
častěji se stává předmětem praxe nebo brigády nebo je
vykonávána na částečný či plný úvazek.
Kde hledat více informací
- sekce Pečovatelská služba na portálu MPSV
- sekce Sociální služby na portálu MPSV
- portál Asociace pro osobní asistenci, o. s.
Tagy: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, péče o osoby s hendikepem, péče o seniory