Kvalitní kurzy jsou zaměřeny na praxi, říká Jan Kostečka

Vydáno 18.9.2014 Rozhovory Pavla Jelínková

Fungování školitelů v kurzech pro sociální pracovníky, standardy kvality, odbornost sociálních pracovníků, kvalita kurzů samotných – to vše jsou témata, která jsme probrali s vedoucím sekce vzdělávání občanského sdružení Proutek Janem Kostečkou.

Proutek, o.s. poskytuje sociální služby a služby zaměstnanosti lidem s mentálním postižením a zároveň je vzdělavatelem organizací poskytujících sociální služby v celé ČR. Jak tato kombinace činností vznikla?

Nejdříve jsme začali poskytovat sociální služby, konkrétně chráněné bydlení, po čase se přidala chráněná dílna. To bylo nedlouho před tím, než začaly platit standardy kvality sociálních služeb, ve kterých jsme viděli významný nástroj pro řízení a zvyšování kvality služeb. Proto jsme toto téma začali školit ostatní poskytovatele. Pak se přidávala další témata z oblasti managementu i práce s klientem. Časem se vyprofiloval základní tým lektorů – ten dnes čítá 6 lidí – kteří pracují na základě společných hodnot a postupů. Jsou to všechno zajímavé osobnosti se špičkovými lektorskými dovednostmi a dlouhou praxí jak v poskytování služeb, tak v lektorování. Sociální služby a služby zaměstnanosti samozřejmě běží stále dál a rozvíjejí se velmi podobně jako u jiných poskytovatelů.

Když se řekne standardy kvality, mnozí lidé tápou. Můžete nám prosím stručně osvětlit, co obnáší standardy kvality sociálních služeb?

Standardy kvality sociálních služeb jsou základní nároky, které stát klade na každého poskytovatele sociálních služeb. Tyto požadavky jsou vypsány ve vyhlášce vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí. Standardy se soustředí zejména na to, aby v průběhu poskytování sociálních služeb byla dodržována práva těch, kteří je využívají, tedy klientů. A aby služba byla individualizovaná, tedy poskytovaná dle toho, co konkrétní klient potřebuje. V neposledním případě to, aby bylo zaručeno kvalitní řízení služby.

Jak lze zajistit kvalitu a odbornost poskytovatelů a pracovníků sociálních služeb?

Ze strany státu minimální kvalitu zjišťuje inspekce, která kontroluje právě standardy. Ta může uložit organizaci, která sociální služby poskytuje, opatření vedoucí k nápravě nedostatečné kvality služby. Ještě jednou však opakuji, že jde o kvalitu minimální a kontrola v současné době neprobíhá tak často a tak do hloubky, aby vyloučila všechny nekvalitní poskytovatele.

Co zjistit a sledovat, abychom věděli, že jsou lidé a subjekty kompetentní pro danou práci?

Základní podmínkou každé sociální služby je registrace, kterou uděluje příslušný krajský úřad. Pokud tuto registraci služba nemá (jako například některé penziony pro seniory), velmi bych zvažoval, zda ji využít. Dále je dobré se ptát na to, zda má služba zkušenost s lidmi, kteří mají podobný problém či handicap jako vy a jak s takovými klienty pracují.

A jakým způsobem rozpoznat kvalitního sociálního pracovníka a poskytovatele od nekvalitního?

Kvalitního poskytovatele sociálních služeb můžete poznat již na začátku – je to takový, který se podrobně zajímá o vaši situaci, zjišťuje, co potřebujete, a domlouvá s vámi, jak bude poskytování sociální služby vypadat. Obecně je dobré se při domlouvání sociální služby hodně zajímat a ptát na to, co je pro vás důležité. A například také na to, jak budete moci postupovat, když budete s něčím nespokojeni. Dále pak kupříkladu, jak jsou vybíráni a proškolováni zaměstnanci služby, nebo jak služba postupuje v případě, stane-li se něco neočekávaného.

Kde a jak hledat dobré a kvalitní kurzy k praktikování a zkvalitňování činností i osobnosti pracovníků sociálních služeb?

Prvním kritériem je určitě zaměření na praxi. V současnosti je na trhu mnoho kurzů, ve kterých lektoři jen mluví a předvádějí prezentace, ale nezaměřují se na to, aby se pracovníci naučili nové chování a dovednosti a mohli detailně konzultovat příklady ze své praxe. Nejlepším indikátorem kvality bývá však doporučení kolegů z vlastní či jiné organizace, které popisuje zkušenosti s daným lektorem nebo vzdělávací agenturou. Pokud si organizace objednává kurz tzv. na klíč, pozná kvalitního vzdělavatele navíc podle toho, že umožňuje doladit obsah kurzu podle potřeb a očekávání organizace.

Jakými vzdělávacími kurzy by měl kompetentní sociální pracovník projít před a při své práci?

To je hodně obšírná otázka. Určitě by to měl být nějaký kurz, který se týká role pracovníka (v nabídce Proutku je to například kurz „Hranice ve vztahu s klientem a práce s limity klientů“). Pak zcela jistě potřebuje průpravu v základních komunikačních dovednostech v oblasti práce s klientem, který se hodně liší podle toho, s jakými klienty pracovník pracuje. V neposlední řadě je užitečné, aby pracovník pečoval sám o sebe a znal své zdroje a nástroje pro odpočinek (k tomu například Proutek nabízí kurz „Praktická psychohygiena aneb jak to vydržet v sociálních službách).

Mimo kurzy a školení sociálních pracovníků praktikujete také konzultační činnosti a supervizi, v čem tyto aktivity spočívají?

Konzultace poskytujeme k tématům, která školíme, a jsou to v podstatě poradenská sezení, na kterých detailně rozebíráme problém či situaci konkrétní organizace nebo týmu. Jejich obsah je velmi různý a je vždy určován organizací či týmem. Výstupem konzultace bývá většinou plán změny, rozvoje, nebo úpravy postupů dané služby. Supervize je pak metoda, která je založena na reflexi vlastní práce. Velmi zjednodušeně – supervizor mluví s pracovníky o jejich práci a tím, že o ní mluví, pracovníci řeší své těžkosti, učí se nové věci a zvyšují svou odbornost. Pro laika to zní možná zvláštně, ale funguje to.

Co si myslíte o současné situaci v poskytování sociálních služeb u nás? Jsou dostatečné a kvalitní, nebo je stále co zlepšovat?

V posledních přibližně 10 letech ušly sociální služby u nás velký kus cesty a v průměru se jejich kvalita určitě zvýšila. Obecně se však v České republice stále klade malý důraz na to, aby sociální služby šly za lidmi domů, nikoli lidé za službami. Nejvíce je to vidět v oblasti péče o seniory, kde je nedostatečně podporovaná péče o lidi v jejich přirozeném prostředí – doma – a namísto toho jsou přesouváni do domovů pro seniory, kde jsou často zcela odtrženi od svého normálního života. V oblasti sociálních služeb pro lidi se zdravotním postižením se pozvolna transformují služby ústavního charakteru na služby poskytované v komunitě. Tento postup je však dle mého názoru pomalý a peníze, které jsou do tohoto procesu vloženy, neodpovídají výsledkům, které jsou dosahovány. Zároveň s radostí pozoruji to, že existuje řada organizací (zejména neziskových), které se nebojí realizovat nové, vysoce kvalitní služby, které umožňují lidem žít běžným způsobem a neumisťují je do ústavů, léčeben a domovů důchodců.

Občanské sdružení Proutek funguje na Jindřichohradecku a existuje od roku 2000, přičemž od roku 2004 poskytuje profesionální sociální služby (chráněné bydlení osobám s mentálním postižením. Od roku 2006 přidává i služby zaměstnanosti (chráněná dílna pro osoby s mentálním postižením) a rovněž se věnuje po celé ČR vzdělávání a konzultacím pro pomáhající profesionály z oblasti sociálních služeb a managementu organizací poskytujících sociální služby. A to jak formou otevřených kurzů, tak prostřednictvím zásahů přímo v organizacích. Jan Kostečka sdružení spolu s přáteli založil, 10 let stál v jeho čele a dnes vede sekci vzdělávání.

Zdroj foto: www.proutek.cz
www.proutek-vzdelavani.cz

Tagy: poskytovatelé sociálních služeb, ROZHOVOR, školení a kurzy, sociální pracovníci, sociální služby