ROZHOVOR// Péče o osobu postiženou demencí
Vydáno 14.3.2014 
Rozhovory
Pavla Jelínková
Demencí, jako důsledkem různých především neurodegenerativních onemocnění, je postiženo v ČR již více než 125 000 lidí, přičemž tato hodnota stále roste. Téma demence proto patří k jednomu z nejpalčivějších v naší společnosti. Rozhovor o demenci, stáří a péči o takto nemocné osoby, nám poskytla osoba nejpovolanější – Doc. MUDr. Iva Holmerová, M.D., Ph.D., ředitelka Gerontologického centra a proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, která se tímto oborem celoživotně zabývá.
Co je demence?
Demence je syndrom, soubor příznaků. Nejedná se tedy o onemocnění, ale o důsledek různých onemocnění, zejména neurodegenerativních, z nichž nejčastější je Alzheimerova choroba, neurodegenerativní onemocnění mozku. Alzhiemerova choroba postihuje nejčastěji lidi vyššího věku, ale v žádném případě bychom ji neměli mít za nemoc stáří. Některé formy totiž mohou postihnout i lidi mladší (jedná se zejména o geneticky vázané formy onemocnění, které se mohou vyskytnout v některých rodinách). Přestože se Alzheimerova nemoc nejčastěji projevuje ve vyšším věku, začíná již ve věku středním – 10 či dokonce 20 let předtím, než se projeví první příznaky. Kromě poruch kognitivních funkcí (myšlení), zahrnuje syndrom demence také další okruhy problémů, jedná se zejména o poruchy soběstačnosti a také různé další psychické problémy včetně některých poruch chování, které jsou zpravidla důsledkem zhoršených kognitivních funkcí.
Jak ji rozpoznat?
Demence se projevuje do určité míry různě u různých onemocnění, která ji způsobují. U nejčastější příčiny demence, Alzheimerovy choroby, se jedná zejména o poruchy paměti, které mohou být nápadné okolí pacienta nebo které mohou vadit v obvyklém životě. Kromě poruch paměti se postupně vyskytují i poruchy orientace, vyjadřování – „hledání“ slov, zapomínání pojmů. Potíže může činit také práce v nových podmínkách, s novými nástroji a přístroji a podobně. Velmi brzy se mohou vyskytovat poruchy myšlení, úsudku, plánování a organizování určitých činností. S tím může souviset například skutečnost, že se tito lidé mohou stát častěji obětí různých podvodníků typů „šmejdů“ a podobně.
Kdy lze u seniorů demenci diagnostikovat?
Tak jako jsou měřitelné různé tělesné i duševní funkce, je měřitelná i paměť eventuálně i další kognitivní funkce. Pokud pozorujeme poruchu paměti u sebe (a je nám více než 50 či 60 let), měli bychom se obrátit na svého lékaře, praktika či například přímo na specialistu – neurologa, psychiatra. Pokud tyto změny pozorujeme u svých blízkých, měli bychom jim pomoci, aby také oni vyhledali odbornou pomoc.
Co by měly osoby pečující o seniory s demencí vědět?
Je toho opravdu mnoho a těžko to stručně shrnout. Začnu tím, na co pečující nejvíce zapomínají: na péči o sebe. Bývá časté, že upřednostňují potřeby nemocného, ale zapomínají na potřeby svoje. To potom vede k předčasnému vyčerpání, vyhoření a v důsledku toho nezvládnutí pečující role a předčasnému umístění seniora v nějaké instituci. Takže bych řekla, že tohle je zásada číslo jedna. Dále potřebují mnoho odborných znalostí, které je dobré načerpat co nejdříve. Měli by se seznámit s povahou onemocnění, s jeho pravděpodobným průběhem, příznaky, které jej provázejí. Dále by měli znát možnosti pomoci a podpory.
Kde najdou informace?
Česká alzheimerovská společnost uvádí mnohé informace na svých stránkách. Vydali jsme několik příruček pro pečující, které lze u nás zakoupit a informace najdete Alzheimer.cz. Také pořádáme různé vzdělávací aktivity. Základní informace o službách ve svém okolí a regionu i možnostech pomoci, by měli pečující získat také na místním sociálním odboru.
Jakou máte zkušenost – stmelí péče o seniora s demencí rodinu, nebo ji naopak rozvrátí?
Může to být tak i tak. Pokud se péče dobře zvládá, rodina si jasně rozdělí své úkoly, pak to často vede k dobré spolupráci a stmelení rodiny. Pokud rodina nespolupracuje, tak tomu je naopak. Univerzální model asi neexistuje. Je však třeba říci, že péče o pacienta s demencí představuje opravdu významnou zátěž, a to pro každou rodinu.
Kdo pečovatelům dokáže poradit, případně pomoci?
Je to různé v různých městech a obcích, někde existuje funkční spektrum služeb a pomoci, na které je možné se obrátit. Někde se služby hledají jen těžko.
Jak o takového člověka pečovat?
Péče o pacienta s demencí záleží na jednotlivých stadiích progrese tohoto syndromu. V první fázi jsou lidé prakticky soběstační a potřebují spíše podporu a radu, jsou totiž konfrontováni s diagnózou, která je závažná. Musejí se rozhodovat o budoucnosti. V další fázi demence dochází pak k omezení soběstačnosti, dezorientaci a tito lidé potřebují již dohled a dopomoc v různých činnostech denního života, ale jejich život zůstává při dobré péči nadále kvalitní. Tato fáze trvá u demence a Alzheimerově chorobě několik let. Ve fázi těžké demence a ve fázi terminální, potřebují lidé s demencí ošetřování a pomoc prakticky ve všech sebeobslužných aktivitách. Stávají se na péči zcela závislými.
Jak k takovému člověku přistupovat?
Člověk s demencí se v průběhu progrese demence mění, zhoršuje se jeho soběstačnost, přicházejí další komplikace, změny chování a podobně. V každém případě bychom však při péči měli mít na mysli, že to je stále stejný člověk, dospělý člověk, který má své city, vztahy a potřeby. Měli bychom jej v každém okamžiku péče takto respektovat a nepřipouštět dětinské chování, ponižování, narušování jeho důstojnosti, ať je již jeho chování jakékoli.
Nakolik je důležitá správná komunikace a přizpůsobení prostředí seniorovi?
Správná komunikace je vždy východiskem a podmínkou dobrých vztahů a dobré spolupráce. Při komunikaci s lidmi s demencí je důležité přijetí člověka s demencí, úcta a podpora důstojnosti. Vždy se snažíme o náhled do jeho situace, jeho pohledem. Mnoho nedorozumění vzniká právě v situacích, kterým člověk s demencí nerozumí. Je proto zapotřebí trpělivě pátrat, naslouchat, sledovat jeho slova i mimoslovní komunikaci, a pak adekvátně na ně reagovat.
Jak v domácím prostředí rozvíjet schopnosti seniora ovlivněné jeho nemocí?
Určitě bych nepřeceňovala nějaká zvláštní cvičení. Naopak. Pro kvalitu života člověka s demencí je nejdůležitější, aby zůstaly zachovány běžné schopnosti každodenního života, sebeobsluha. Proto bychom jej neměli „obsluhovat“, ale co nejvíce zapojovat do činnosti domácnosti. Samozřejmě, pokud je to možné. Vzájemná spolupráce je vždy dobrá a motivující, pro všechny členy rodiny a drobné úspěchy a pohoda jsou tou nejlepší odměnou.
Doc. MUDr. Iva Holmerová, M.D.,
Ph.D., ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy
Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, zakládající
prezidentka Longevity centra ČR, předsedkyně České alzheimerovské
společnosti, místopředsedkyně České gerontologické a geriatrické
společnosti. Od roku 2007 je členkou výboru International Association of
Gerontology and Geriatrics a o rok později se zařadila do výboru Alzheimer
Europe.
Ve funkci ředitelky Gerontologického centra působí již dlouho (od r.1992), přičemž toto centrum vzniklo její zásluhou a je dnes bráno jako jeden z účinných projektů péče o seniory u nás. Iva Holmerová se zapojuje i do publikační činnosti, když lektorovala a doplnila předmluvou český překlad knihy Alzheimerova choroba od Mathilde Regnault. Kniha je v současnosti výbornou pomůckou pro všechny v okolí osob s Alzheimerovou chorobou, rodinu a pečovatele.
Zdroj foto: archiv Doc. MUDr. Ivy Holmerové, MD, PhD.,
Čtěte více:
Česká alzheimerovská společnost
Česká gerontologická a geriatrická společnost
Tagy: péče o seniory, ROZHOVOR