ROZHOVOR // Vybíráme dvojici tak, aby fungovala jako tým, říká cvičitelka vodicích a asistenčních psů

Vydáno 23.12.2013 Rozhovory Kateřina Dušková

Pomocní psi jsou pravou rukou pro osoby nejen se zrakovým, ale také se sluchovým, tělesným či kombinovaným postiženým. Své o tom ví i zakladatelka a cvičitelka u občanského sdružení „Pes Pro Tebe“ Jitka Lebedová, které jsme se zeptali, jak probíhá celý proces od výběru až po péči o pomocného psa, nebo na co vše se musejí zájemci o psa připravit.

Jak se provádí výběr pomocného psa pro výcvik?

Pejska si vybíráme u chovatele ve věku osmi týdnů. Máme předem vytipované chovatelské stanice, kde si bereme štěňata po rodičích, kteří mají zdravotní testy a vyrovnanou povahu. Štěně absolvuje při výběru u chovatele speciální povahový test. Nesmí být příliš temperamentní, dominantní ani naopak bázlivé.

Která psí plemena jsou nejvhodnější?

Nejčastěji cvičíme plemena labradorský retrívr a border kolie. V menší míře potom curly couted retrívry, krátkosrsté kolie a královské pudly.

Jak probíhá jejich výchova?

Po dobu zhruba dvanácti až osmnácti měsíců pobývá dorostenec v takzvané předvýchově, což je příprava pejska na následný výcvik. Tuto velice důležitou a náročnou činnost vykonávají dobrovolníci z řad běžné veřejnosti. Zpravidla jde o jednotlivce či rodiny, kde je pejsek umístěn po celou dobu v bytě. Dobrovolník se svým svěřencem pravidelně dochází jednou měsíčně na takzvané setkání vychovatelů štěňat, kde kontrolujeme dovednosti pejska a jeho správné vedení. Dvakrát ročně pořádáme semináře pro dobrovolníky a vychovatele štěňat, kde se zdokonalují ve svých výchovných dovednostech.

Co všechno je součástí výchovy?

Pejsek se musí naučit základním hygienickým návykům, musí zvládat cestování dopravními prostředky, pohyb v rušném prostředí nebo jízdu na eskalátorech. Zároveň se musí naučit nevšímat si jiných psů, nenechat se při práci rozptýlit a spolupracovat rád s člověkem. Toto vše a ještě řadu dalších věcí naučí psího juniora právě vychovatel. Stále hledáme rodiny i jednotlivce, kteří by měli zájem o výchovu štěňat, budoucích vodicích a asistenčních psů.

Jak dlouho trvá následný výcvik?

Samotný výcvik u cvičitele doma trvá šest až osm měsíců.

Na co se využívají signální psi?

Signální pes je cvičen pro signalizaci. Upozorňuje na různé události svého majitele popřípadě okolí. Určen je kardiakům, epileptikům, popřípadě silným diabetikům. Ve všech těchto případech se učí upozorňovat svého majitele na přicházející záchvat.

Co musí zvládnout vodicí pes?

Vodicí pes doprovázející člověka se zrakovým handicapem, ať již zcela nevidomého, nebo se zbytky zraku, umí zahájit chůzi, označovat zastavením nerovnosti, povrchové překážky jako obrubník, retardér, ležící trubku na zemi, počátek a konec mostku nebo díry v chodníku. Dále umí rozlišovat odbočení vpravo a vlevo na odlišný povel, vyhledává a označuje zastavením dveře, schody, místo k sezení, tramvajový sloupek, přechod nebo bankomat. Vyhýbá se statickým i pohyblivým překážkám v podobě protijdoucích lidí nebo blížícího se kočárku. Asi nejtěžším cvikem pro vodícího psa je neuposlechnout povelu majitele v případě, že by splněním cviku ohrozil jeho život. Takovým případem je, pokud pes zastavením označí výškovou překážku v podobě závory, majitel nedohledá překážku a dá psovi povel vpřed, pes nesmí v tomto případě uposlechnout a rozejít se.

Čemu se musí naučit asistenční pes?

Asistenční pes pomáhá lidem s tělesným handicapem. Zvládá dovednosti jako podávání předmětů, dokonce i kovových, odevzdání předmětů jiné osobě, otevírání dveří, šuplíků nebo skříněk, přinášení mobilního telefonu, zavírání dveří tahem i zabouchnutím, poskytnutí opory při vstávání, svlékání oblečení, pomoc při vytažení vozíku na obrubník nebo přivolání výtahu. Toto jsou běžné dovednosti, kterým učíme asistenční psy. Standardní součástí výcviku je potom chůze u vozíku, zařazení se za vozík při průchodu úzkým prostorem, například ve výtahu. Základní poslušnost je samozřejmostí.

Můžete uvést i příklady méně tradičních cviků?

Asistenční i vodicí pes se učí některé dovednosti až na přání klienta. V případě vodicího psa se jedná například o vyhledání sloupku s tlačítkem na ovládání semaforu nebo vyhledání bankomatu. U asistenčních psů jsou to speciální cviky jako canisterapie nebo polohování při prohřívání svalstva u klientů se spazmy.

Co je pro psa během výcviku nejnáročnější?

Nejtěžší jsou konkrétní výše uvedené cviky.

Jak má postupovat zájemce o pomocného psa?

Jak v případě vodicího, tak asistenčního psa by nás měl nejprve klient kontaktovat. Sjednáme si osobní schůzku, kde podle povahy klienta, denního režimu a dalších aspektů vybereme vhodného psa. Vodicí psy hradí úřad práce v místě bydliště klienta jako kompenzační pomůcku, s veškerou agendou rádi pomůžeme. Asistenční psi nejsou hrazeni, ale ve spolupráci s klienty hledáme možnosti financování výcviku jejich budoucího pomocníka.

Podle čeho by si měl vybírat svého psího partnera?

Psi mají podobně jako lidé určité povahové vlastnosti. Budoucí majitel psího pomocníka by měl brát v úvahu hlavně aspekty jako vlastní denní režim, zdali je více autoritativní, nebo klidný typ, zdali mu vyhovuje více chválit a povzbuzovat, nebo spíše uklidňovat. Podle těchto kritérií by si měl budoucí majitel čtyřnohého pomocníka vybírat. Pokud si někdo, kdo je založením spíše kliďas, vybere velmi temperamentního psa, bude nešťastný, jelikož pes bude vyžadovat více zaměstnání a pohybu. Pokud mu to majitel neumožní, pes se bude nudit a bude zkrátka zlobit. Pokud si naopak aktivní člověk vybere pejska hodně klidného nebo flegmatického, bude ho to zkrátka brzdit. Pes bude všechny cviky vykonávat velmi pomalu a nebude to aktivnímu člověku vyhovovat.
Stejně je tomu u založení psa a majitele, jestliže si autoritativní typ bude chtít vybrat psa velice citlivého, bude brát pejsek každý přísným tónem vydaný povel jako pokárání. Naopak pokud si jemný, neprůbojný a tichý člověk vezme pejska sebevědomého, který autoritu potřebuje, nebude takového člověka respektovat a ani jeden ze dvojice nebude šťastný. Nejdůležitější je, aby nám žadatel o pejska sdělil své charakterové rysy a nechal si poradit, který pes by byl pro něj nejvhodnější. Snažíme se vybírat dvojici tak, aby fungovala od počátku jako tým.

Jak se má člověk připravit na příchod psa?

Co se týče přípravy na příchod nového člena rodiny, tak jde spíše o maličkosti, jelikož s výběrem vhodného místa pro pejska budoucímu majiteli poradíme a při předávání psa v místě bydliště majitel obdrží i výbavu, takže pejskovi už dokoupí jen pamlsky a krmení.

Jak se mu změní život?

Život se samozřejmě změní nejen samotnému majiteli psa, ale také celé rodině. Pes vyžaduje péči, jako každý jiný pes, potřebuje venčit, krmit a samozřejmě cítit náklonnost. Každému budoucímu majiteli vodicího či asistenčního psa klademe na srdce, že budoucí pomocník sice opravdu hodně změní jejich život co se týče soběstačnosti, ale zároveň je to velká zodpovědnost.

Jakých chyb se majitelé pomocného psa nejčastěji dopouštějí?

Nejčastějším prohřeškem klientů je nedůslednost, což vede k fatálním následkům. Pokud nejsou na psa důslední, nedodržují pravidla, která musí pes stále mít nastavena, přestane zkrátka pracovat a dovednosti postupem času ztratí. Jakékoli zvíře, ač je vycvičeno sebelépe, nebude fungovat, pokud nový majitel nedodržuje pravidla.

Jak často se musí testovat dovednosti psa od jeho předání?

Není žádný zákon, který by nutil majitele docházet se svými svěřenci na pravidelné přezkoušení. Pořádáme ovšem dvakrát ročně soustředění držitelů vodících a asistenčních psů, kam naše klienty pravidelně zveme.

Jaké jsou pořizovací náklady na pomocného psa?

Náklady na asistenčního i vodicího psa jsou téměř shodné. Cena se pohybuje kolem dvě stě třiceti tisíc korun. Je ovšem nutné si uvědomit, že se jedná o dvouletou přípravu psa, a to včetně krmení, veterinárních výloh, nákladů na předávání psa, návštěv klienta a kontrolního popředávacího setkání. Popředávací servis potom trvá po celou činnou službu psa. Jedná se tedy o celoživotní práci s klientem a jeho čtyřnohým pomocníkem.

Je možné žádat příspěvek od státu?

V případě vodicího psa hradí výcvik v plné výši úřad práce v místě bydliště žadatele o psa. Majitel musí ovšem splnit určité kritérium z hlediska zrakové vady, kdy má na vodicího psa nárok.

Existují na pomocné psy čekací lhůty?

Ano, aktuálně je více čekatelů na asistenční psy, vodící psy cvičíme průběžně. Je tomu tak ze dvou důvodů. Veřejnost se všeobecně dověděla více o schopnostech asistenčních psů. Rozšířilo se pole působnosti, prokázaly se pozitivní účinky u dětí, a to z hlediska urychlení vývoje při různých mozkových onemocněních, jako je dětská mozková obrna, nebo svalové spazmy, ale i u dospělých lidí. Roli hraje i skutečnost, že tito psi nejsou hrazeni státem, proto jsme omezeni prostředky, které jsme schopni získat, a ovlivňuje to čekací lhůtu. Důvodem je ovšem i skutečnost, že vodicí psi se cvičí méně na míru co se týče dovedností jako takových, takže můžeme cvičit různá plemena, aby si mohl klient vybrat, ač ho na počátku výcviku třeba ještě neznáme.

Jaká práva mají pomocní psi v České republice?

Vodicí psi mají přístup do různých objektů, asistenční psi se už v tomto směru také lepší. Pokud ovšem objekt vlastní soukromník, který si nepřeje vstup psů, nikdo s tím nic nenadělá.

Podělíte se s námi o vaše postřehy?

Já sama mám pouze zbytky zraku a jsem majitelkou vodicího psa. Jedná se o mého třetího psa, přitom druhého, kterého jsem si sama vycvičila. Tak jsem se vlastně i k výcviku a založení „Pes Pro Tebe o.s.“ dostala. Není to práce lehká, ale velice mě těší, jelikož se mi můj handicap stává vlastně výhodou.
Momentálně potom hledám řešení financování výcviku dvou asistenčních psů pro mladíky, kteří po úraze zůstali na vozíku a čekají na čtyřnohého pomocníka a financování útočiště pro výcvik psů. Letos jsme sice získali pronájem pozemku pro vybudování dřevostavby k vytvoření zázemí pro setkávání s klienty a vychovateli štěňat, ale nemáme tento projekt z čeho financovat.

Jitka Lebedová je zakladatelkou a cvičitelkou občanského sdružení „Pes Pro Tebe“, které se zaměřuje na výcvik vodicích a asistenčních psů. Od narození má pouze zbytky zraku. Prvního vodícího psa získala ve svých šestnácti letech, kdy se zároveň stala nejmladší držitelkou vodícího psa v České republice. Další psy si již vycvičila sama. Vybrala si přitom pro tuto disciplínu méně tradiční plemeno belgického ovčáka. Výcvik vodicích psů jí dává pocit užitečnosti. Kromě výcviku se věnuje také pořádání kurzů poslušnosti, agility, letním pobytům, a to jak pro zdravé, tak handicapované zájemce.

Zdroj foto: www.pesprotebe.com

Tagy: péče o osoby s hendikepem, PES PRO TEBE os, ROZHOVOR