Sociální služby – za co se platí a co je zdarma

Vydáno 8.6.2014 Pomoc v domácnosti Jana Urbančíková

Sociálních služeb existuje celá řada. Které jsou poskytovány zdarma a které z nich hradí uživatel? Můžete požádat o proplacení úhrady služby kraj, obec či dokonce stát? Na tyto otázky odpovídáme v následujícím článku.

Základní rozdělení sociálních služeb dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. je do tří skupin, a to sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Sociální služby ale můžeme dělit i podle jiného hlediska, a tím je, zda je služba poskytována zdarma, nebo je placená.

Služby poskytované bezplatně

• sociální poradenství;
• raná péče;
• telefonická krizová pomoc;
• tlumočnické služby, předčitatelské a průvodcovské služby;
• krizová pomoc;
• služby následné péče (s výjimkou ubytování a stravy);
• sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi;
• sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením;
• terénní programy;
• sociální rehabilitace (s výjimkou těchto základních činností: ubytování, strava, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu);
• sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež;
• služby sociálně terapeutických dílen (s výjimkou poskytnutí stravy nebo pomoci při zajištění stravy);
• sociální služby intervenčních center.

Služby hrazené uživatelem

• osobní asistence;
• pečovatelská služba – tato služba je poskytována zdarma rodinám, ve kterých se současně narodí tři a více dětí a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let;
• podporované bydlení;
• odlehčovací služby;
• centra denních služeb;
• stacionáře denní a týdenní;
• domovy pro osoby se zdravotním postižením;
• azylové domy;
• domy na půl cesty;
• chráněné bydlení;
• noclehárny;
• terapeutické komunity.

Více o sociálních službách a popis jednotlivých služeb naleznete zde.

Za co se platí

Zpoplatněny jsou zpravidla pobytové služby a strava nebo její zajištění. Výše nákladů je stanovena sjednanou smlouvou, kterou mezi sebou uzavírají poskytovatel služby a její uživatel. Pokud uživatel služby nemá příjem, nebo jeho příjem na pokrytí nákladů nedostačuje, může se na úhradě spolupodílet manžel či manželka, rodiče, nebo děti osoby, která službu čerpá.

Maximální výše úhrady za stravu a ubytování je stanovena ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. Stanovena je také limitní výše ceny služeb, a to tak, aby osobě služby čerpající; zůstala k dispozici částka 15 % až 25 % jejího příjmu. U některých služeb je potom cena služby stanovena jejím poskytovatelem.

Financování sociálních služeb

Sociální služby jsou financovány státem v rámci dotačního řízení ze státního rozpočtu, jednotlivými kraji a obcemi. Část nákladů je také hrazena samotnými uživateli služeb. Finanční prostředky z rozpočtu krajů a obcí se rozdělují mezi jednotlivé poskytovatele služeb (ať už fyzické či právnické osoby) na základě takzvaného komunitního plánu rozvoje sociálních služeb. Poskytovatelé sociálních služeb mohou využívat také finančních prostředků ze Strukturálních fondů Evropské unie, nadací a nadačních fondů, sponzorů či dárců.

Proplácení úhrady za poskytnutou sociální službu

V úvodu článku byla vznesena otázka, zda stát, kraje a obce proplácí úhrady spojené s užíváním sociálních služeb. Odpověď je nasnadě. Stát se svou sociální politikou snaží zajistit dostupnost sociálních služeb každému, komu je jich třeba. Řada služeb je poskytována bezúplatně, poskytovatelé mohou využívat státních dotací, aby ceny služeb zachovaly, co nejnižší. Stát také poskytuje takzvaný příspěvek na péči a jiné dávky.

Stát, kraje i obce se výraznou měrou podílejí na financování sociálních služeb, úhrady za služby, které platí koncoví uživatelé, se zpětně neproplácejí. Pokud však i přes všechny uvedené možnosti pro vás není služba dostupná, lze zažádat o příspěvek obec, případně obec s rozšířenou působností, rozhodnutí, o tom zda vám příspěvek bude udělen a v jaké výši, však závisí na rozhodnutí obecního zastupitelstva a nárok na něj nevzniká.

Zdroj foto: www.sxc.hu