Osobní asistence není jen pomoc druhému, je to i zákonem definovaná služba

Vydáno 30.1.2013 Pomoc v domácnosti Lucie Černá

Když se řekne osobní asistence, nejedná se jen o pomoc směřovanou od jednoho člověka k druhému. Jde také o zákonem uznaný institut pomoci, která by měl být za určitých podmínek dostupná každému člověku se zdravotním postižením či jiným omezením. Přesto přese všechno o ní stále ještě ne všichni, jichž se týká, vědí.

Termín osobní asistence se objevuje v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, případně pak i ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) č. 505/2006 Sb.

Stáhněte si:

Zákon o sociálních službách řadí osobní asistenci mezi služby sociální péče, které „napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení“.
V § 39 tohoto zákona je pak osobní asistence blíže definována, a to jako „terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.“

Osobní asistence vs. pečovatelská služba

Osobní asistence však není pečovatelskou službou. Pečovatelská služba je totiž poskytována v předem vymezeném čase, kdy si klient smluvně objedná vykonávání určitých úkonů péče o vlastní osobu a domácnost, nákupy apod. V případě osobní asistence se jedná o službu, jež není časově nijak omezena a asistent klientovi pomáhá s tím, co si obě strany předem vzájemně ujednají.

Jaké činnosti lze v rámci osobní asistence využívat

V rámci osobní asistence lze ze zákona provádět tyto činnosti:

a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b) pomoc při osobní hygieně,
c) pomoc při zajištění stravy,
d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,
e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Jednotlivé body pak blíže definuje již zmíněná vyhláška MPSV, a to v § 5:

  1. pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:
  • pomoc a podpora při podávání jídla a pití,
  • pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek,
  • pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru,
  • pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík,
  1. pomoc při osobní hygieně:
  • pomoc při úkonech osobní hygieny,
  • pomoc při použití WC,
  1. pomoc při zajištění stravy:
  • pomoc při přípravě jídla a pití,
  1. pomoc při zajištění chodu domácnosti:
  • pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí,
  • nákupy a běžné pochůzky,
  1. výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:
  • pomoc a podpora rodině v péči o dítě,
  • pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,
  • pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,
  1. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
  • doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět,
  1. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
  • pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,
  • pomoc při vyřizování běžných záležitostí.

Osobní asistence a její financování

Osobní asistence se provádí za úplatu. K její výši pak ministerská vyhláška přímo říká, že „maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí 120 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů; pokud poskytování služby, včetně času nezbytného k zajištění úkonů, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.“
Pokud klient splňuje podmínky dané zákonem, lze osobní asistenci hradit z příspěvku na péči, o nějž je nutné žádat na sociálním odboru příslušné městské části nebo obecního úřadu.

Kdo může osobní asistenci přijímat

Na služby osobní asistence má prakticky každý občan s postižením nebo určitým omezením, který však není zcela odkázán na druhé a pomoc nepřijímá pasivně. Důležitá je zde jeho snaha na sobě pracovat, učit se novým věcem a spolupracovat s asistentem. Asistent by v tomto vztahu měl být rovnocenným partnerem, nikoli podřízeným pracovníkem – jeho hlavním posláním je zejména vyvážit handicap klienta a pomoci mu jej překonat.
Asistenta si klient může, pokud to stávající nabídka a možnosti dovolí, sám (případně za pomoci nejbližších či poskytující organizace) vybrat.

Kdo se může stát osobním asistentem

Jako osobní asistent může působit každý zdravotně způsobilý a bezúhonný člověk starší 18 let, který má dokončené základní vzdělání, ale měl by zároveň být ochotný si jej dále rozšiřovat. Velkou roli hrají i jeho fyzické a psychické předpoklady pro výkon úkonů v oblasti sociální péče. Někteří poskytovatelé služeb osobní asistence provádějí u uchazečů různé testy, aby si ověřili jejich kvality a dispozice.
Osobní asistenci lze vykonávat dobrovolně, ale ještě častěji se stává předmětem praxe nebo brigády nebo je vykonávána na částečný či plný úvazek.

Kde hledat více informací

Tagy: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, péče o osoby s hendikepem, péče o seniory